Ojedinělým dokladem o historii lesnictví v této oblasti je kronika velkostatku Nasavrky, kterou sepsal bývalý slavický nadlesní Eduard Rudolf, který nastupuje v roce 1906 do Slavic jako lesní adjunkt. Kronika končí rokem 1940. A zde je uveden stručný výběr.

    Až do roku 1836 plavilo se palivové dříví po Chrudimce z horských revírů až do Svídnice, kde v místech poblíž nynějšího betonového mostu v Brusích bylo skladiště. Dle starých záznamů plavilo se ročně až 6000 sáhů rovnaného dříví
    Dne 29. dubna 1845 konal se sňatek majitele velkostatku Vincence Karla knížete Auersperga s hraběnkou Vileminou Colloredo-Mansfeldovou.
    Rok 1849. Byly zrušeny patrimonální úřady a robota. Osvobození od roboty bylo však již dříve prohlášeno 7. září 1848
    Dne 18. prosince 1854 vyvrátila a polámala velká vichřice mnoho porostů.
    Ve stejném roce panoval ve zdejším okolí hlad. Kníže Vincenc Auersperg věnoval k zmírnění nouze osadníkům osady Práčov 3000 zlatých a 300 měřic brambor.
    Služební požitky Lesního Václava Rudolfa. V roce 1861 byl mimořádně povýšen do I. třídy lesní Václav Rudolf a pověřen vedením dvora. Jeho služební požitky byly upraveny takto: Služné na hotovosti ročně 300 zlatých. Na deputátu: pšenice 4 míry, žito 20 mír, ječmen 5 mír, hrách 2 míry, zadina 6 mír, brambory 48 mír, pivo 1 sud, sůl 40 liber, měkké dříví 16 sáhů. Právo držeti 3 krávy a 1 jalovici v panské stáji a krmení. Deputátní pozemky byly vzaty do režie a zároveň bylo nařízeno, aby byl pro Lesního Rudolfa zřízen byt ve dvoře.
    Rok 1862. Obecní lesy obce Svídnice, které se rozkládaly po obou březích řeky Chrudimky až po hrad Strádov, byly tehdy zahraženy v oboře. Z té doby uchovalo se vyřízení žádosti obce Svídnice, která žádá o náhradu škod vysokou zvěří způsobenoých na porostech obecnícho lesa pod kostelem Práčovským „...věc jistá, že škoda v lese obecním pasením dobytka zvláště se stává. Můj lesní úřad v Libáni vycenil škodu vysokou zvěří v obecním lese způsobenou toliko na 20 kub. střeviců dříví hmotného, za kterou obci jeden sud piva co odškodnění, však ale proti zvláštnímu písemnému vyřknutí představenstva i výboru povoluji, že obec tuto dávku co odškodnění za minulá léta uznává a přijímá“ Čeněk kníže z Auerspergů
    Roku 1863 bylo započato s hospodařením podle nového lesního hospodářského plánu, na kterém pracovali Lesmistři Leopold Reich a Jan Fibich. Plán tento sestavený dle methody staťové byl přezkoušen a potvrzen Lesním inspektorem Schmiedlem.
    Vražda a sebevražda v lese. S dcerou koláře Fr. Hájka Antonii, tehdy 22 letou, měl známost 18letý ovčák slavického dvora František Pecina. Rodiče dívky této lásce nepřáli a tak se milenci rozhodli společně zemřít. Učinili tak 16. června 1863 na skalce „na Chválovech“, kde Pecina dceru Hájkovu zastřelil a pak sebe. Od té doby se tam říká „U zabitých“. Podle vyprávění Lesního Jana Rudolfa, kterému Pecina poklízel byt, vzal tento v adjunktském pokoji jednohlavňovou perkusionku, do které nabil na kalamáři se nacházející ptačí brůčky (dunkst), který použil k zastřelení své milenky i sebe.
    Naproti nynější střelnici na levém břehu Chrudimky pod dosud zachovanou studánkou stávala chalupa jistého Nedbala, který měl po obou březích něco pozemků a zabýval se pálením uhlí. Chalupa tato byla vykoupena, rozbourána a pole zalesněna. Kdy se tak stalo, není pamětníka. Poblíž těchto míst býval dřevěný most přes Chrudimku zvaný „Nedbalův most“, dříve jediné spojení mezi Libání a Slavicemi. Most ten strhla povodeň v roce 1880 a obnoven již nebyl.
    V roce 1863-64 byla postavena nynější myslivna ve Slavicích. Stavbu prováděl stavitel J. Schmoranz ze Slatiňan.
    Rok 1864. V tomto roce byla skončena stavba parní pily na Libáni. Vedením pily pověřen Lesní Jan Ulrich z Prahy pod dozorem Lesmistra Jana Fibicha a kontrolou Lesního účetního Jana Kemlika.
    Rok 1866. Válkou s Prusy nebyl zdejší kraj mnoho postižen. Po bitvě u Hradce Králové, odkud bylo hřmění děl dobře slyšet, byly zdejší lesy, zejména oddělení Krkanka, přeplněny uprchlíky a dobytkem. Také koně ze slatiňanského zámku byly dopraveni do Slavic a v oboře volně vypuštěni. Při stíhání ustupujícího rakouského vojska přitáhl do Slavic oddíl pruské jízdy (Zietten-hussaren). Mužstvo se ubytovalo ve dvoře a 3 důstojníci v myslivně, kde byli pohoštěni. Nic „nerekvírovali“. Jednotliví pruští vojáci jiné formaci náležející vypravili se do obory, kde zastřelili tři kusy vysoké zvěře. Na intervenci tehdejšího lesmistra Jana Fibicha vypravilo pruské velitelství v Chrudimi do obory oddíl vojska, který pytláky schytal a odvedl do Chrudimě. Zastřelenou zvěř vzali však bez náhrady s sebou. Po odchodu Prusů řádila v zdejším okolí cholera, kterou byly postiženy hlavně Chrudim a vesnice v její blízkosti.
    V tomto roce byl na rybnících v oboře zaveden umělý chov divokých hus a kachen s dobrými výsledky.
    Dne 7. července 1867 zemřel majitel panství Vincenc kníže z Auerspergů. Statky odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi za poručnictví kněžny matky Vileminy a knížete Karla Lobkovice.
    Podle výnosu z 22. října 1868 bylo nařízeno, aby dvůr Slavice byl zalesněn a sice nejprve pastviny, pak pole a konečně louky. Po skončeném zalesnění měly být příslušné budovy demolovány.
    V roce 1868 řádila v lesích zdejšího velkostatku silná vichřice, kterou bylo zničeno hlavně v horských revírech přes 6000 kub. sáhů dřeva.
    Dne 19. ledna 1869 zemřel ve Slavicích lesní Václav Rudolf a byl pohřben 22. ledna v Licibořicích. Dle vyprávění účastníků pohřbu, byl tento den takový mráz, že padali zmrzlí ptáci ze stromů a muzikantům přimrzaly trubky ke rtům, zakže měli ústa plná krve a nemohli hrát.
    V roce 1871 bylo zavedeno měření kmenového dříví „svěrkou“ dle středního průměru a zrušeno dosavadní měření síly na obou koncích. Zároveň vešly v používání nové kubiční tabulky systém „Cotlás“.
    V roce 1874 byla postavena nová hájenka v Mezisvětí.
    Rok 1875. V tomto roce byla postavena pekelská serpentýna a nový dřevěný most přes Chrudimku u Pekel. Zároveň se zřizovaly pískové cesty u Slavic.
    Dne 10. prosince 1876 přejímá vedení svých panství kníže František Josef Auersperg, který právě nastoupil presenční vojenskou službu u dragounského pluku v Pardubicích.
    Dne 9. února 1876 přišly po Chrudimce velké ledy, které odnesly část oborního plotu v délce 200 m nad pekelským splavem. Nový plot byl pak postaven mnohem výše podél serpentýny pekelské.
    Rok 1876. Od prvního ledna 1876 zavádí se metrový systém, nová závaží a nádoby na měření. Zavedena délka polen, dříví 80 cm.
    V roce 1876 postaveny pískovky od Pekel podél Chrudimky ku Strádovu až k Viru a svidnickému mlýnu, pak pískovka v Potokách k Libáni a práčovská serpentýna.
    V roce 1876 byl zřízen rybník Bolšovka současně s kachní oborůrkou na rybnících kochánovických.
    10. ledna 1878 slavil sňatek kníže František Auersperg s hraběnkou Vilemínou Kinskou z Heřmanova Městce.
    Od 1. července 1878 byla zřízena v Slatiňanech ústřední kancelář pro veškeré auerspergské statky pod vedením hosp. rady Václava Liedla.
    V roce 1880 byl zřízen na tzv. Viškovských lukách“ rybník nákladem 240 zlatých. Účelem tohoto rybníka bylo poskytnout vysoké zvěři bahnisko ve větším rozměru.
    V stejné době bylo pozorováno první loupání vysoké zvěře na smrkových porostech v oboře. Tento zlozvyk byl tehdy přičítán příliš hojnému krmení kaštany.
    Rok 1880. V tomto roce strhla povodeň dřevěný most zvaný „Nedbalův“. Následkem stržení a odnesení Nedbalova mostu povodní, bylo přerušeno pro povozy spojení mezi Libání a Slavicemi. Místo tohoto mostu byl postaven v roce 1881 pod vedením inženýra J. Hůlky z Prahy železný most u Strádova nákladem 6000 zlatých.

    Železný most pod Strádovem kolem roku 1907.

    V roce 1882 byla nákladem velkostatku postavena veřejná cesta od silnice u parní pily knížecím lesem směrem k Radochlínu, Kraslavce a Vížkám a pořízen kanál přes strouhu vedoucí z rybníka Pařezný na Zaháj. Cesta od „Bouchárny“ po hrázi k parní pile stala se soukromou.
    V tomto roce byli nasazeni v Slavicích mufloni z Chlumce n. Cidlinou.
    Ústřední kancelář auerspergských velkostatků byla přeložena do Vídně a centrálním ředitelem jmenován od 1. února 1884 Theofil rytíř z Arbterů.
    V tomto roce byla zřízena ústřední účetní revize se sídlem na zámku Tupadla pod vedením vrchního revidenta Karla Kommersa.
    Dnem 1. ledna 1890 byla zavedena pro lesní úředníky nová úprava a zřízeny nové kategorie lesního úřednictva. Hodnosti: vrchní lesmistr, lesmistr jako chef, lesmistr, nadlesní jako chef, nadlesní, lesní kontrolor, lesní inženýr, revizní lesní I. tř., revizní lesní II. tř., revizní lesní III. tř., lesní sekretář, bažantník, podlesní, adjunkt lesního úřadu, inženýr - adjunkt, lesní adjunkt I tř., lesní adjunkt II tř., lesní adjunkt III tř. Všem úředníkům příspěvek na uniformu 30 zlatých ročně.
    Rok 1893. Dosavadní stav zvěře se snižuje v oboře takto. 70 kusů holé zvěře, 30 jelenů, 8 ovcí muflonů, 2 berani. Vše přebytečné bylo zastřeleno. V té době se chovali ve Slavicích bažanti a divocí krocani. Bylo započato se stavbou obůrky pro černou zvěř.
    Dne 1. ledna 1895 byl až dosud od lesního úřadu spravovaný revír Libáň připojen k revíru Slavice.
    Pro přílišné poškozování porostů byla v roce 1893 založená obůrka pro černou zvěř zrušena. Při vystřelování černé zvěře byl při jednom honě napaden postřeleným kancem F. Plíšek z Drahotic, který svému zranění podlehl.
    V roce 1895 byla ve Slavicích založena listnatá školka, kde byly pěstovány hlavně duby.
    Dne 5. srpna 1899 ve 3 hodiny odpoledne byla zasažena bleskem hájenka Liština, která za 2 hodiny do základů shořela.
    Rok 1900. Od 1. ledna 1900 byla zavedena korunová měna.
    Od 1. ledna 1902 byl vyloučen dvůr Slavice z katastru hospodářské rubriky a přidělen trvale k lesnímu hospodářství.
    Rok 1902. Na osvěžení krve bylo v Slavicích vypuštěno: 2 laně a 2 špičáci z kníž. Lichtensteinských lesů v Rabensburku a 1 divoký krocan z Grafeneggu.
    Dne 10. ledna 1903 slavil kníže František Josef Auersperg s kněžnou Vilemínou stříbrnou svatbu na zámku Žleby. Při této slavnosti bylo veškeré úřednictvo a byl pořádán ples.
    V roce 1903 byla v Pardubicích pořádána hospodářsko-průmyslová výstava, na které vystavoval také lesní úřad na Libáni ohromné kmeny buku, jedle a smrku z pralesa revíru Střítež, hospodářské plány, lovecké trofeje atd. v lesnickém pavilonu.
    V roce 1904 byla dokončena stavba nové hájovny na Dubinách. Pozemek byl získán koupí staré chalupy od F. Nováka z Výsonína, bývalého „placmistra“ parní pily na Libáni. Hájenku stavěl stavitel Filip Trdlica ze Slatiňan.
    Rok 1905. S ohledem na silné loupání porostů vysokou zvěří a na škody způsobené na kulturách, ustanoveno snížiti stav vysoké zvěře na 50 kusů, z čehož má býti 30 jelenů a 20 kusů holé zvěře.
    Dnem 1. března 1906 byl přijat jako lesní adjunkt II. třídy na Střítež, později k lesnímu úřadu na Libáni, pozdější rektor Vysoké školy zemědělské a Lesnické v Brně Prof. Ing Dr. Rudolf Haša.
    Rok 1907. Stav vysoké zvěře. 1 šesnácterák, 1 čtrnácterák, 6 dvanácteráků, 7 desateráků, 8 osmeráků, 8 šesteráků, 4 špičáci, 20 laní, 12 šmolek, 11 telat. Odstřel zvěře: 3 jeleni, 11 kusů holé zvěře, 12 srnců, 8 srn, 80 zajíců, 2 králíci, 153 koroptví, 10 tetřívků, 2 sluky, 2 divoké husy, 15 divokých kachen. Celkem 298 kusů. V prosinci 1907 bylo vypuštěno: 3 kusy vysoké zvěře uherské k osvěžení krve z lesů barona Veselého z Medzilaborcze.
    Dne 23. května 1908 přihnala se od západu silná bouře a průtrž mračen. Velká voda v Chrudimce strhla splav v Pekle a ohrozila most i mlýn Peklo. Voda dostoupila výšky 60 cm pod vrchní části mostu, rozlila se z břehů, strhala terasy u pískovek podél Chrudimky U Střelnice a způsobila velké škody na kulturách v blízkosti řeky.
    Rok 1908. V tomto roce se pořádal v Slavicích knížecí hon na koroptve a zajíce.
    Rok 1909. Dne 1. října 1909 zemřela na zámku v Slatiňanech kněžna Vilemína Auerspergová, rozená Kinská a byla pohřbena do rodinné hrobky ve Žlebech.
    Rok 1910. V tomto roce byla pořádána v Nasavrkách okresní hospodářsko-průmyslová výstava. Byl zde i lesnický pavilon s dřevní expozicí z auerspergských lesů.
    Vypuštěno 40 kusů bažantů. Na lukách a polích založeny remízy a zasázeny topinambury. V myslivně Slavice zřízen knížecí psinec pro 2 stavěcí psy, 1 barváře a 2 jezevčíky. Denní stravné na 1 psa činilo 34 haléřů.

    Střelnice Auerspergů.

    Následkem prudkého tání nastal dne 18. února 1911 na řece Chrudimce tak ohromný příval ledů, že na mnoha místech úplně zatarasily řeku a byly vyvrženy na břeh v takovém množství, že lámaly podél břehu ležící porosty a povaliliy oborní plot v délce 1500 m.
    Rok 1911. Na velkém poli „V zákoutí“ a louce pod Dubinou bylo provedeno odvodnění drenážemi nákladem K 3726,64.
    Rok 1912. Parforsní obůrka. Nová obůrka byla založena pod myslivnou v Slavicích ve výměře 4,516 ha. Do obůrky byla postupně zasílána zvěř z lesů kníž. Fr. Auersperga, kníž. K. Kinského, kníž. Alfr. Windischgrätze, kníž. Fr. Fűrstenbergra a hrab. Clean Gallasa. Nejvyšší stav byl 40 kusů vysoké zvěře. Zvěř byla v létě i v zimě dobře krmena, což obstarával hajný za zvláštní odměnu. Jeleni byli vesměs kastrováni. Podle potřeby přijížděl z Pardubic pro živou zvěř zvláštní uzavřený vůz, který nemocné a uštvané kusy zase zpět přivážel. Narození zde koloušci byli odstřelováni. Tato obůrka zanikla v roce 1917, kdy při nastalé nouzi o maso, musela být všechna tato zvěř z příkazu úřadů vystřílena.
    Altán „Vileminina vyhlídka“ byl opatřen novou šindelovou krytinou a zřízena nová veranda se zábradlím z vyřezávaných sloupků podle tyrolského vzoru.

    Vyleminina vyhlídka.

    Rok 1914. Dne 26. července 1914 byla vyhlášena mobilisace veškeré branné moci rakouské. Dne 27. července dopoledne odevzdal revírní lesní Eduard Rudolf za asistence vrchního Lesmistra Sommera revír Slavice - Libáň a dvůr Slavice Janu Wagnerovi, lesnímu adjunktu v Kochánovicích. Téhož dne odpoledne odjel lesní Eduard Rudolf do války a vrátil se až za 4 roky a 3 měsíce do Slavic.
    Rok 1918. Výnosem č. 369 ze dne 11. listopadu 1918 zavádí se pro vnější i vnitřní styk všech auergsperských úřadů česká úřední řeč.
    Stav zvěře, zejména srnčí, byl během války pytláky značně zdecimován. Pytláci chodili téměř denně veřejně do obory a stříleli zvěř. Po skončení války byly proto zavedeny pravidelné noční hlídky lesního personálu. Dne 28. října 1919 večer přistihl revírní správce Eduard Rudolf v lesním odd. Hájek dva pytláky, když stříleli na srnčí. Po vzájemné přestřelce dali se pytláci na útěk, byli však pronásledováni a ještě téže noci dopadeni a odevzdáni okresnímu soudu v Nasavrkách. Po šestinedělní vazbě byli pytláci „pro nedostatek důkazů“ propuštěni na svobodu. Jak se později zjistilo, šlo o dobře organizovanou pytláckou bandu, která tehdy řádila na Chrudimsku.
    V červenci 1920 zjištěn první nálet mnišky z jihovýchodní strany. Takřka na všech smrkových porostech byli nacházeni zdraví motýli v značném množství. Nálet přišel asi z lesů velkostatku Miřetice a Včelákov, které byly právě v plné mniškové kalamitě. Ve všech náletem postižených porostech bylo provedeno sbírání motýlů a sebráno během tří dnů na 4000 kusů.
    Přijata nová služební smlouva zaměstnanců na rok 1920, podle které byli lesní úředníci zařazeni dle kategorií a hodnostních tříd analogicky jako ve službě státní s automatickým postupem.
    Rok 1921. Na žádost turistického klubu v Chrudimi byla zřízena turistická pěšina se 3 lávkami přes ramena Chrudimky, od „Víru“ pod práčovským kostelem až po pískovku v Potokách nákladem Kč 765,50.
    Dne 9. června 1921 konala se exkurse posluchačů vysoké školy lesnické z Prahy do lesů velkostatku Nasavrky a také do revíru Slavice - Libáň.
    Rok 1922/23. Bylo započato s kácením mniškou zničených porostů a jednotlivých kmenin. Potahy byly zaměstnány po celou zimu dovozem brusného dříví na nádraží Slatiňany.
    Pro nedostatek domácích pracovních sil byli ku kácení mniškového dříví v les. odd. Mezisvětí a Rybníčky přijmuti na smlouvu dřevaři ze Šumavy, později pak ruští běženci (donští kozáci). Při rovnaném dříví zavádí se jednotná délka polen 1 m místo až dosud obvyklých 80 cm.
    Rok 1924. V les. oddělení Žumberská stráň byl pozemek pč. 90 pronajat Janu Boháčovi ze Žumberka jako lom za roční nájem 7000 Kč na dobu 10 let.

    vyhlídka Na Jelení hlavě.

    Celková těžba z mniškového žíru činí až dosud 4 123,64 m3. V poměru k ostatním, mniškou postiženým revírům, jest tato těžba celkem nízká a bude po celém skončení práce sotva dosahovat hmoty 4 500 m3, což odpovídá 4násobné roční pasece. Že nenabyla katastrofa daleko větších rozměrů, lze v první řadě děkovat četnému zastoupení smíšených porostů.
    Rok 1925/26. Palivové dříví se prodávalo za 1 prm loco les: štěpiny měkké Kč 65 - 70, kuláče měkké dle druhu Kč 45 - 60, pařezí měkké dobyté Kč 55 - 60, pařezí měkké v zemi Kč 30.
    Mzdy dělnictva. Za výrobu dříví v lese se platilo kmenové dříví škrábané 6 - 7 Kč za 1 plm, bidla s vynáškou k cestám 25 - 30 h za 1 ks, plotovky s vynáškou k cestám 10 Kč za 100 ks, rovnané dříví kuláče 7 Kč za 1 prm, pařezí 25 kč za prm. V revíru Slavice a Libáň se pracovalo téměř výhradně za vršky a klest. Muži - denní mzda při 8 hod. práci 12 - 16 Kč, ženy 6,80 - 8 Kč, děti 4 - 6 Kč.
    Rok 1927. Celkem bylo vysázeno 104 350 sazenic smrku, 9 300 sazenic borovice, 3 400 modřínu, 1 745 listnáčů. Stav lesních školek v Slavicích a na Libáni vykazuje koncem června celkový stav 422 000 ks sazenic. Vlhký rok 1926 s 995,3 mm vodních srážek, působil příznivě na lesní sazenice. Ve školkách narostlo množství plevele, takže bylo nutno záhony vícekrát pleti. Lesní školky utrpěly v uplynulém roce značné škody žírem ponravy.
    Stav nízké zvěře, zejména zajíců a koroptví, jest následkem špatných hranic, nedostatku polí a mnoho škodné zvěře (hlavně lišek) málo uspokojivý.
    Dne 17. a 18. dubna 1928 napadlo za úplného bezvětří 30 cm sněhu, který způsobil velmi značné škody. Bylo polámáno a vyvráceno na 240 m3 dříví.
    Ve školkách a na volně vysazených listnáčích značně škodil chroust, který letos vylétl ve velkém množství. Na některých mladých dubech byl pozorován holožír. Vývin nosatců a lýkožroutů nevybočil z obvyklých mezí.
    Ve středu 18. dubna 1928 v 9.15 hodin bylo pocítěno slabé zemětřesení. V myslivně bylo slyšet temné dunění z jižní strany. Tento úkaz v menším měřítku se opakoval znovu po 5 minutách. Druhý den v poledne hlásil rozhlas o katastrofálním zemětřesení v Plovdivě ve stejnou dobu.
    V květnu 1928 bylo zřízeno telefonní vedení z myslivny do bytu hajného v bývalém dvoře Slavice nákladem Kč 683,70.
    Uplynulá zima trvající nepřetžitě až do poloviny dubna, nemá pamětníků. Sníh napadl až na 65 cm vysoko, dlouho ležel a silné mrazy, které dosáhly dne 11. února 1929 - 34 stupňů trvaly nepřetržitě až do 6. března. Daleko větší mrazy byly v nížinách, kde dosahovaly - 40 stupňů. Na listnáčích, hlavně dubech, javorech a kaštanech způsobil mráz mnohé a hluboké trhliny. Také ovocné stromy, v prvé řadě ořechy, třešně a některé jabloně, jsou následkem mrazů zcela zničeny. Dne 18. a 19. května dostavil se poslední mráz - 2 stupně, který poškodil mladé sazenice ve školkách a spálil úplně v té době kvetoucí stromy.
    Vzdor pilnému krmení zvěře byl okus lesních sazenic v letošní zimě větší, třebaže většina mladých kultur byla chráněna novým therovým nátěrem, který se osvědčil.
    Následkem kruté zimy přežila zejména nízká zvěř zkoušku utrpení. Zhaslé srnčí bylo vesměs slabé, nemocné, nedospělé a podlehlo krutým mrazům a nedostatku pitné vody. Většina z nich byla nalezena přímo u krmelišť, takže uhynutí z hladu je vyloučeno. Z koroptví zmrzlo celé hejno v počtu 7 kusů u Práčova a ostatní byly nalezeny jednotlivě ve vysokém sněhu většinou roztrhány od dravých ptáků a vran. Zvěř vysoká přezimovala úplně beze ztrát.

    pohled z obory na kostel sv. Jakuba v Práčově.

    Rok 1929. Z příkazu knížete byl založen ve Slavicích psinec krátkosrstých ohařů. Zakoupen čistokrevný pes - champion a fena. Pes se však nešťastnou náhodou při trávení lišek otrávil.
    Od 20. srpna do 10. září trvala nepřetržitě předčasná jelení říje, což je vzácným úkazem. Rovněž tak nález několika hřibů 6. prosince 1928.
    Dne 4. července 1929 způsobila katastrofální vichřice západního směru mnoho škod na lesních porostech, poškodila střechy skoro všech budov a rozmetala na lukách 50 q sena v kupách, připravených k odvozu.
    Dne 9. dubna 1930 o 1 hodině vznikl požár, který zničil část 6- leté kultury o výměře asi 0,80 ha. Včasným upozorněním na vznik požáru a energickým zakročením všeho lesního personálu za pomoci dostatečného množství dělnictva, pracujícího právě ve školce u Slavic, byl požár po půlhodinovém úsilí zdolán.
    Rok 1930/31. Dřevní obchod utrpěl větrnou smrští dne 4. července 1929 a pak sněhovými a větrnými polomy v roce 1930. Obě kalamity zasáhly katastrofálně do dřevních zásob severovýchodních Čech a celé Českomoravské vrchoviny, takže se za krátkou dobu nahromadilo ohromné množství dřeva, jdoucí do milionu m3. Tyto ohromné zásoby, nepatrný export do ciziny, dovoz levného dříví z Ruska a Polska, ochabnutí stavebního ruchu a všeobecná hospodářská krize, způsobily téměř úplnou stagnaci na dřevním trhu.
    V uplynulém roce zasáhla velmi tíživě pozemková lesní reforma do majetku zdejšího velkostatku a to hlavně polesí Libáň, které ztrácí 40% své celkové výměry a kde byly vyvlastněny nejen isolované lesní oddíly, ale odtrženy i značné plochy od arondovaných celků. Tento úbytek vyrovná se zčásti rozšířením slavického polesí (hájenství Trpišov).
    Dosavadní označení „revírní správa“ bylo změněno v české „správa polesí“ a „revírní správce“ na „správce polesí“.
    Na polní parcele pod Vilemininou vyhlídkou byla založena třešňovka, která bude míti na 250 stromů. Zalesnění polí a luk je rozvrženo na 3 roky a letos bude zalesněna „Práčovská louka“.
    Rok 1931/32. Zvěř škodná se pilně hubí a zejména stav lišek se v posledním roce podstatně snížil. Mnoho vran bylo zahubeno pokládáním otrávených vajec a tak lze očekávat i slušný stav koroptví.
    Rok 1932/33. V slavické dešťoměrné stanici bylo v kalendářním roce 1932 naměřeno celkem 596,7 mm vodních srážek, tedy o celých 100 mm pod normálem. Dne 7. května 1933 byla průtrž mračen s kroupami velikosti holubího vejce, která způsobila značné škody na lesních a ovocných stromech. Přitom zahynulo mnoho ptactva, neboť příval krup přišel nečekaně.
    Ve vlastní režii bylo na jaře oseto jen 15 měr polí pro zvěř a mezi řady nově založené třešňovky byl zaset hrách pro ryby.
    Dne 23. dubna 1933 byl u Slavic slabý srneček s prokousnutým vazem od hranostaje a dne 4. července zastřelil lesní hajný A. Půhoný u Železného mostu kunu - právě při činu - když rdousila srnče. Zvěř škodná byla po celý rok hubena, jen lišek není možno se zbavit.
    Počátek zimy 1932 byl tak teplý, že 5. listopadu zpívali kosové jako na jaře a 11. listopadu bylo nalezeno hnízdo nedospělých sýkorek. V měsíci prosinci rostly ještě hřiby.
    Dne 17. dubna 1934 o 1/2 3 hod odpoledne vypukl v lesním oddílu Krkanka lesní požár, který při panujícím silném větru nabyl velkých rozměrů. Požár vznikl neopatrností jednoho lesního dělníka, který při vysazování kultur odhodil nedopalek cigarety do suché trávy. K úplné lokalizaci požáru přispěly zejména v noci okolní hasičské sbory, které pomocí 7 motorových stříkaček táhly vodu z dvou malých rybníčků „Kačeří louže“ a z myslivny přes kopec Vileminina vyhlídka až na místo požáru. Bylo položeno více jak 700 m hadic a spotřebováno 1,5 hl benzinu.
    Dne 15. června 1934 ulovil lesní hajný Vincenc Šťastný na Novém trpišovském rybníku krásný exemplář mořského orla (samici) Heliaelus albicila, který zde způsobil se svým druhem, který později odlétl, značné škody na rybách i zvěři.
    Těžba mýtní byla rozptýlena skoro po celém polesí na 40 těžebních místech a vztahovala se většinou na seče kotlikové, uvolňování podrostlých skupin z přirozeného náletu, mýtní a kvalitní probírky, seče obrubné a náseky. Těžba na holo byla provedena jen les. odd. Krkanka lesním požárem silně poškozeném.
    Úbytek srnčí zvěře není patrný a zdá se, že zbylý kmen v oboře je zdravý. Vrhy dvou srnčat nejsou letos vzácné a rovněž některé laně vodí po dvou kolouších.
    Rok 1935/36. V údolí řeky Chrudimky, odd. Krkanka, byla postavena nová lesní cesta pro vývoz dříví v délce 850 m nákladem Kč 5 903,60. Stavba této cesty z míst až dosud nepřístupných byla velmi obtížná a jen k trhání skal bylo použito 61 dynamitových náloží.
    Stav lesních školek koncem jara 1937 je 929 800 ks sazenic a 18 záhonů semene. Z vlastních školek bylo prodáno do ostatních polesí 325 000 ks sazenic za Kč 8 605. Rok 1936 byl na úrodu lesních semen neobyčejně bohatý, takže mnohé vršky smrku se pod tíží šišek až lámaly. Ve vlastní režii bylo vyluštěno 224 kg jehl. semene.
    Rok 1937/38. Zvěř vysoká se dobře vyvíjela. Říje probíhala tak silně, že dva jeleni zahynuli probodnutím při souboji. Malý stav bažantů se slibně rozmnožuje a mohl by být při dobrém krmení udržen.
    Dne 19. listopadu 1938 zemřel ve slatiňanském zámku majitel velkostatku kníže František Josef Auersperg ve věku 82 let a byl pohřben do rodinné hrobky u Sv. Anny ve Žlebech.
    Zvěř přezimovala dobře. V krutých zimách zdržovala se výhradně u základů. Vzdor velké zimě jeleni i srnci dobře posadili. Bažanti a koroptve trpěli namrazováním sněhu na klínech a letkách. Mnoho koroptví padlo za oběť dravcům a vranám, které nejvíce škodily hlavně u kompostů, kde se koroptve sletovaly a zahřívaly.
    
    Dne 19. května 1956 zemřel v Bradle Eduard Rudolf, nadlesní ve výslužbě, který působil na velkostatku 45 let a z toho v Slavicích 40 let.